Praktické tipy pro venkovní použití

­­Pro rýhované desky, krytinu teras a balkónů neexistují žádné výrobní normy a/nebo zpracovatelské směrnice ve formě DIN ne­bo EU norem. Abyste měli dlouho radost ze svých staveb, dbejte prosím na následující doporučení pro stavbu a  použití:

• ­podloží by mělo být dostatečně stabilní, rovné a pevné. Při stavbě nad nezpevněnou půdou je možno použít fólii, aby se zabránilo růstu plevele pod terasou. Spodní konstrukci je zapotřebí dimenzovat tak silnou, aby odolala přirozené tendenci krycích palubek k pohybu (vytáčení, bobtnání a smršťování) a byla vhodná k použití přiměřeně velkých šroubů
• Pokrytí z tvrdého dřeva by mělo spočívat na konstrukci z tvrdého dřeva, pokud možno ze stejného druhu nebo z takového, které má podobné vlastnosti.
• Mezery mezi podklady by neměly, v závislosti na síle desek, překročit 45 – 100 cm. Krátké mezery mezi podklady zaručují dostatečný odpor proti pohybu, způsobenému sesycháním jednotlivých desek a plocha zůstane rovná a bez hran, o které by bylo možno klopýtnout.
• Měli bychom dbát o lehký spád profilů desek, aby mohla odtékat voda ( u tvrdých dřev třídy trvanlivosti 1 není bezpodmínečně nutné).
• Každou palubku je nutno připevnit ke spodní konstrukci na šířku nejméně dvěma šrouby z ušlechtilé oceli  TX 20, TX 25. Šrouby by měly být 2,5 – 3 krát delší než je síla desky. Vzdálenost šroubů od konců palubek by měla být ca. 10 cm.
• Při pokládání palubek z tvrdého dřeva doporučujeme mezi nimi odstup 3 – 5 mm. Po přizpůsobení na vlhkost okolí se šířka palubek trochu zmenší, takže se mezery mezi nimi ještě o něco zvětší.
• Konce prken jsou ošetřeny vosku, popř. parafínu podobným roztokem, aby se zabránilo vzniku trhlin. Po eventuelním nutném přiřezání může být tato ochrana obnovena vhodným, filmový povlak vytvářejícím prostředkem, odolným proti povětrnostním vlivům (např. parafín).
• U mnoha druhů dřeva může dojít k vymývání látek, které jsou v nich obsaženy (např. při dešti). Proto je třeba se postarat, zvláště, pokud by voda mohla mít kontakt se sousedícími stavebními prvky (např. balkóny, střechy teras atd.) o regulované odvodnění (např. okapy, kanály atd.) V opačném případě by mohlo dojít k nepříjemnému znečištění (například fasád, ocelových konstrukcí atd.), které kromě látek ve dřevě může způsobit i rozpouštějící se znečištění svrchní plochy.
• Aby se zredukovalo sesychání a bobtnání  podmíněné ročním obdobím, je možno provést ošetření svrchní plochy prostředky odpuzujícími vodu (např. oleji, vhodnými pro tvrdá dřeva). Ty zpomalují také přirozený proces šednutí, během kterého dřevo postupem času dostává stříbrnou patinu. Tvrdá dřeva třídy trvanlivosti 1 se mohou bez problémů použít pro stavby venku i bez nátěru.  
• Je třeba zásadně zabránit hromadění vody. To platí jak pro místa, kde jsou dřeva položena, tak i při pozdějším využívání plochy, např. pod květináči, slunečníky a jinými plochými předměty. A konečně by měla být plocha podle potřeby několikrát do roka důkladně zametena tvrdým koštětem. Alternativou je čištění vodou pod vysokým tlakem (bez chemických přísad), přičemž bychom nejprve měli provést test na nějakém nenápadném místě.

Typické, přírodnímu dřevu odpovídající vlastnosti a specifické znaky jednotlivých druhů dřeva a proto nikoliv nedostatky jsou:

• šedivění svrchní plochy
• sklon k smršťování/změně tvaru desek v důsledku točivého růstu
• tvoření trhlin na svrchní ploše a koncích palubek, vyvolané přirozenými příčinami a smršťováním dřeva
• drsná místa v důsledku růstových nepravidelností
• příležitostně se vyskytující dírky (tzv. pinholes), způsobené hmyzem, žijícím v čerstvém dřevu; hmyz se vyskytuje se jen v živých stromech a ve zpracovaných materiálech nejsou na závadu.
• přirozené barevné rozdíly a zbarvení (např. reaktivní zabarvení způsobené látkami, obsaženými ve dřevě).